Daniel Šenkeřík

Mám rád, když to jede

Daniel Šenkeřík je absolventem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Malbě inspirované prostředím automobilových závodů se věnuje od konce devadesátých let a na letošním prvním ročníku Classic Show Brno se zařadil mezi několik předních českých výtvarníků, kteří návštěvníkům veletrhu představili svá díla. Při té příležitosti jsme ho trochu vyzpovídali.

Kdy jste přišel na to, že chcete malovat
automobily?
Studoval jsem střední i vysokou uměleckou školu, ale jako sochař. Nejsem tedy vyučený malíř, ale malíř-samouk. Auta mne drží odmalička. Už když jsem měl šest let, koukal jsem se v televizi na závody formule 1. Kdesi jsem sehnal podpis Nikiho Laudy. Byl tehdy největší hvězdou, a tak jsem každý autíčko včetně své tříkolky nazýval Lauda. Doma to dokonce probíhalo tak, že když mne rodiče neprobudili na půlnoční přenosy, tak se mnou druhý den měli peklo. A protože jsem z Valašska, tak jsem samozřejmě jezdil s tátou na barumku. Auta jsem si začal kreslit, ale první opravdový obraz jsem namaloval až roku 1998. Je to Mercedes 300 SLR Stirlinga Mosse. Mám ho dodnes doma. Podepsali se mi na něj Räikkönen a Doohan a nenechám si na něj sáhnout, nevozím ho ani na výstavy.


Obraz Dana Gurneye signován panem
Gurneyem osobně

Kde jste se s těmito jezdci setkal?
Nikdy by mne nenapadlo, že osobně potkám jezdce formule jedna, a pak najednou v Brně potkám Räikkönena, Coultharda a byl tam ještě Mick Doohan. Když tu několik let po sobě bývaly West Race Days, míval jsem v depu pravidelně výstavu a díky tomu jsem se hned první rok potkal s Kimi Räikkönenem. Byl jsem pozván do nějakého toho obytného autobusu, kde byl Räikkönen se svým bratrem. Měl tehdy za sebou první vítězství v závodech formule 1, a tak měl docela dobrou náladu. Byl vlastně první takovou jezdeckou osobností, kterou jsem potkal. Po téhle návštěvě jsem začal malovat ještě víc. Do roku 2005 jsem vystavoval celkem často, ale potom jsme se s manželkou rozhodli nějakou dobu žít v Anglii. Malovat jsem nepřestal, ale téměř jsem nevystavoval. Anglie je Mekkou motoristických výtvarníků. Každý rok jsem jezdil na festival rychlosti do Goodwoodu a tam tyhle věci žijí. Jsou tam ta správná auta a hlavně také ti správní lidé. Po každé návštěvě Goodwoodu jsem měl obrovskou chuť do práce. Někde jdete kolem zaparkované hondy a na kole sedí John Surtees. Jednou jsem šel přes nějaký parčík a proti mně šel Jackie Stewart, a tak jsem od něj dostal autogram. Potkal jsem se tam s Danem Gurneyem. Sice nikdy nebyl mistrem světa, ale je to legenda a hlavně je to super chlap. Stejně jako Jody Scheckter či Jackie Stewart, správní chlapi, žádné namyšlené hvězdy.

Na několika obrazech jsou vidět jejich portréty. Co je vlastně to „vaše“ téma?
Každý výtvarník se soustředí na něco svého. Pro mne jsou hlavním tématem šedesátá a sedmdesátá léta. Už jako kluk jsem si s oblibou četl časopisy a knížky o jezdcích formule 1. Zatímco mí vrstevníci četli nějaké romány, já jsem listoval životopisy slavných závodníků, četl historii formule jedna. Dříve jsem maloval hlavně auta, nejraději formule, dnes už se pouštím i do portrétů. Jsou to většinou hrdinové mého mládí. Na výstavě mám nejvíc akrylů. Začínal jsem olejem, ale z jednoduchého důvodu jsem přešel na akryl. Jako chudý student jsem musel v místě, kde jsem maloval, i zůstávat. No a ten akryl prostě tolik nepáchne. Zkoušel jsem i jiné techniky jako akvarel, ale dnes nejraději používám akryl.


Francois Cevert, akryl na plátně

Sledoval jste nějaké vzory?
Dřív byl jednoznačně největším vzorem pan Zapadlík, protože o jiných výtvarnících se člověk ani nedozvěděl. Pak také výborný Němec Walter Gotschke. Dodnes mne pochopitelně zajímá, co kdo dělá. Líbí se mi Michael Turner a jeho syn Graham z Anglie, i když si myslím, že jejich pracím něco chybí. Z mladých současných malířů se mi líbí John Ketchell a Tim Layzell.

Jaké plány máte do budoucna?
Po návratu z Anglie jsem se musel něčím živit, a tak jsem si otevřel malý reklamní atelier, ale chci se opět věnovat malbě a hlavně vystavování. Láká mne teď vyzkoušet něco jako plakát, něco v jednoduchém stylu třicátých let. Chci, aby tam byla cítit rychlost. Nemám rád statické věci, mám rád, když to jede. Když jsem byl poprvé na VeteranArt v Praze, byl tam také pan Král. Měl tam vystavený Lotus 72 a já ho měl namalovaný také. Jeho lotus byl taková typická statická kresba, jaké maloval pro Svět motorů, a já jsem měl jedoucího Ronnieho Petersona. Bavili jsme se a on při tom koukal na ten můj lotus a říkal: „Dobrý, dobrý.“ Já byl tehdy v porovnání s ním mladé ucho a povídám mu: „No ale ten váš je lepší.“ A on na to: „Pane Šenkyříku, ale ten váš jede.“ To člověka samozřejmě potěší.

  
Daniel Šenkeřík s Kimi Räikkönenen             Daniel Šenkeřík s Jody Scheckterem, mistrem světa F1 v roce 1979

A sochařskou práci jste už zcela zavrhl?
Ale kdepak. Co se týká sochařiny, pracuji zatím na takové drobné věci. Dokončuji portrét Gillese Villeneuvea v laminátu. Do budoucna bych tedy chtěl obrazy doplnit i o trojrozměrné objekty.

Ptal se Jiří Mewald Foto: Jiří Mewald a archiv Dana Šenkeříka

         
Obraz z roku 1998: Posádka Moss–Jenkinson na                         Emerson Fittipaldi, olej, 2005
Mercedes Benz 300 SLR 1955.
Olej signován K. Räikkonenem a Mickem Doohanem